Pátek – Jaro – Melancholie

07Úno10

Спроси меня:
- Где ты?
- Нигде, я иду в никуда.
Да,
Горят провода, это правда.
Сухая вода – бесконечная нота.
Спроси меня:
- Кто ты?
- Никто, но я здесь навсегда.

Před chvílí jsem to zkusila přeložit. Nešlo. Příliš kostrbaté… Pochází z písně jménem Jaro od jistého Pátka, zpívaly ji holky s kytarou na táboře.

Představte si – rozhovor dvou stínů, stojících na střeše proti zářivému nebi. Za nimi – antény a budky. Pod nimi – černá hlubina.

Kdo jsi?
Nikdo, ale jsem tu navždy.

Kde jsi?
Nikde a jdu do prázdna.

Rozjiřený smutek věčnosti, lehkost letu. Závrať hvězd.


Filed under: Extraordinary   |  1 Comment
Tags: , , ,

Ekvivalence

29Led10

Kde končí determinismus? Ano, u kvantů. Představte si, že vlnová funkce kolabuje do určité podoby z Boží vůle. Jak jinak by se mohl vměšovat do života lidí a přitom nenarušit přírodní zákony?

Je jasné, že jelikož je Bůh vševědoucí, jeho záměry jsou nevyzpytatelné.

(A většinou vedou k něčemu dobrému. Nebo k něčemu zlému, ale to zlé pak jednou vyústí v dobré. Nebo k něčemu zlému, co vyústí ve zlé, co vyústí v dobré… a tak dále.  Ale odbočili jsme.)

Jelikož jsou záměry nevyzpytatelné a priori, kroky, vedoucí k oněm záměrům, se nám budou jevit jako náhodné. Protože záměry jsou kdesi daleko v absolutním transcedentním nekonečnu, tak vysoko, že tam (taky a priori!) nedosáhneme.

A totiž nejde zjistit, zda ty záměry vůbec existují.

A proto věta „moudrý a vševědoucí Bůh je“ je ekvivalentní větě „Bůh není“. Jako je ekvivalentní „sférický povrch s nekonečným poloměrem“ a prostě „plocha“. Stejně tak je to samé „úhel 180 stupňů“ a „přímka“.

Tady si vzpomeneme na Occamovu břitvičku. „Za každým rohem je upír-zombie-vlkodlak-jednorožec, ale nikdy ho neuvidíte, stejně jako nikdy nebudete pozorovat nepřímé důkazy jeho existence“ je to samé jako „za rohem nic není“. Dle principu břitvy si vybereme to druhé, protože to první je příliš složité. Ale dokázat, že tam nikdy nic není, nejde. Totiž první je stejně pravdivé jako druhé. Jen volíme méně komplikované.

Takže mám dojem, že všechny ty spory o existenci vyšších sil nemají smysl. Hlavně vzhledem k tomu, že většina náboženství učí tak či onak se vyrovnávat  se životem. Vyšší nevyzpytatelné mocnosti jsou ilustrací náhody ve fyzickém světě. Takové to „dneska mám/nemám štěstí“ je například ilustrací fluktuace. A když se vše vrátí do normálu nebo půjde do opačného extrému, tak „fortuna se mi usmála/odvrátila se ode mne“. Proč, ví jen ona sama, že.

Hlavní podstata všech vír je ve funkční životní filozofii. Tak muslimové nejí vepřové, protože se prasata v době, kdy se ono náboženství zrodilo, toulala kdekoliv a žrala cokoliv od zeleniny po mrtvoly. Po tom všem jejich maso asi nebude dvakrát zdravé…


Filed under: Filozofično   |  6 Comments
Tags: ,

Zeni Geva

24Led10

Poslouchám mathcore, učím se kvanta a sliním na knížku od Petera Wattse (Blindsight). Pokusím se ji stáhnout z netu a přečíst na mobilu, protože v místních knihkupectvích ji jen těžko mají. Jak jsem pochopila z popisu děje od jednoho bloggera, idea díla je celkem podobná tomuhle příspěvku. Rámcově. Nepředpokládala jsem, že rozum-vědomí brzdí inteligenci. Ale že je to nenutná výpomůcka evoluce, to zas jo.)

Nedávno se stahovala Píseň o šílené Marušce, takže mám dobrou náladu, jelikož ji poslouchám.

Ještě něco. Neříkala jsem vám, že mám supr tričko:) Červené, s nápisem na zádech:

And God said
[Maxwellovy rovnice]
And there was light.

Dobrý, ne?:))

P.S. Franta je mokrej. Vycákal se ve vaničce a teď schne nahoře na bidýlku.


Filed under: Everyday   |  2 Comments
Tags: , ,

Kvák

22Led10

Vrátili jsme se do šerého světa. Euforie krásy a pohledu do očí, krátkého úsměvu – vyprchala. Normální lidé zmizeli. Zůstala naše stará známá realita – obrovský blázinec plný neadekvátních neurotiků. Nikomu nemůžu věřit. Vůbec nikomu. Ten fakt mě sráží na dno. Nikdy jsem nemyslela, že je lež tak složitá věc – hlavně se v ní nezamotat. Dneska mě dostal kontrast, jak se ke mě lidé chovali tam, a jak se ke mně chovají tady. Podle zdejších měřítek jsem pako, nehodné pozornosti, vše dělám špatně – nelíčím se, s nikým nechodím, seru na nenutná sociální omezení a autority, nezajímám se o věci, o které se zajímají ostatní, na fotosetu jsem byla nasraná, jelikož nesnáším, když mě někdo fotí, zatímco holčinky (všechny, i nerůžové) si to užívaly.

Podle tamtěch měřítek – normální člověk. Podívejte, mé podivnosti nejsou zas tak šílené, když si to vezmete. Snést se dají. Ale tady mě mají za méněcenného jedince, DD a ostatní „života znalí“. V ČR byl kult podprsenek. Tady kult životaznalosti. Což je vlastně to samé.

Ne, nemám přátele, kterým by se dalo věřit. U každého musím filtrovat to, co chci říct. I u rodiny. Tady vidíte – na všechno jste vždycky sami a sami nesete odpovědnost za to, co se děje. Vy fungujete a proto vše kolem vás klape. Když ne – nikdo vás nezachrání.

Vrátili jsme se do šerého světa lži.

Ministerstvo vzdělání, jinak řečeno Hlavní Rybník pro žáby, se zase projevilo nesmyslným prohlášením, takže možná budu muset dělat zkoušky z informatiky, která se u nás vůbec neučí a ani neučila dřív, a kterou tudíž vůbec neumím a neznám.

Aby bylo jasno, žába je v mý terminologii taková malá ženská s krátkým krčkem, ostrým hlasem a absencí mysli v očích – nejodpornější a nejklasičtější typ účetnice nebo učitelky. Pro spravedlnost – existují i žabáci. Je jich ale podstatněji míň a většinou na vyšších hodnostech (nebo vojenských). Dělají přesně to, co jim řeknou, ne pro práci, nýbrž pro mystický strach před nadřízeným, který je jak Otcem, tak Synem a Svatým duchem. Většinou se dají podplatit, nebo nedají, ale to je už ten horší typ, protože stejně jak neberou úplatky, tak nepracují. Jejich práce je čistě demonstrativní: něco furt říkají (hlavně populární slova „inovace“ a „nejnovější technologie“, což prakticky znamená koupi jediného počítače do úřadu) a přitom dělají houby. A ještě něco – jejich typickým znakem (hlavně u žab, žabáci jsou skromnější) je stěžování si: „za to já neodpovídám, bolí mě noha, mám deset dětí, to po mě nemůžete chtít!!“ nebo posílání do prdele toho, kdo není spokojen s jejich službami a snaží se něco namítnout. Přičemž velmi hlasitě a často sprostě. Ano, na pracovním místě.

Je to typicky ruský jev, v ČR se s ním těžko setkáte, jelikož jejím občanům jsou odmalička vštěpovány pravidla slušného chování, o kterých klasická žába nikdy nic neslyšela.

Učitelky jsou vůbec specifické. Myslí si, že děti – a to i osmnáctileté – jsou jejich otroky. A dovolují si na ně řvát přímo o hodině. OK, náš matikář řve, ale pak se většinou omluví. Co víc, úplně stejně by řval i na dospělé. Učitelky ne. Ony mají špatnou náladu a vybíjí si ji na dětech. Spravedlivě, nespravedlivě – ony „za nic nemůžou, mají deset dětí, bolí je noha, to mi řekli teprve včera!!!“ A já je třeba nemám nervy každý den poslouchat, a co víc, cítit se provinile, že je bolí noha. Mě třeba z jejich vřískotu bolí hlava. Zase, v Čechách se s nimi jen těžko setkáte, a když ano, tak v lehčích verzích, neultrazvukových.

To je důvod, proč nesnáším školu. Životaznalé děti a hysterické učitelky. Hysterické učitelky a matikář a životaznalé sousedky, co už ví, za koho se budou vdávat. Do protonu s nima. Do protonu se vším. Je to můj život. A já najdu světlo.


Filed under: Everyday   |  2 Comments
Tags: , ,

LJ

08Led10

právě se snažím regnout na Lj. Možná dokonce začnu blogovat rusky nebo ruskočesky, podle nálady:D Anglicky patologicky neumím. Lj je dobrá sociální síť, byť poněkud agresivní, co se týče jejích ruských uživatelů. Takže možná mě velmi rychle sežerou a vrátím se sem. Nebo přežiju a zůstanu tam:D

Neznamená to, že tento blog končí, vůbec ne. Bude tady viset a občas sem něco přidám.

Mám co dělat až nad hlavu, ale sedím tady a mučím net… chjo. Lenost, lenost… ale mamka mě právě vyhání do obchodu pro jídlo, takže padám:D

P.S. odkaz na lj account přidám později.


Filed under: Extraordinary   |  Leave a Comment
Tags:

Nový rok aj.

31Pro09

Ráno. Sedím tady a čtu rss. Mám se učit, avšak jsem lenivec přímo děsivej. I když, dneska se mi povedlo probudit o půl deváté, což zas tak dobře nejde, když je venku tma a vy jste toho za minulý týden moc nenaspali.

Neměla jsem v předpředešlém příspěvku nadávat na Rth. Přece jen to jsou fajn chlapci:) Obdivuju, jak těch pár lidí dokáže na sobě táhnout projekty takřka fantastické (a taky nepřinášející žádný výdělek), jenom kvůli své víře v nějakou myšlenku. Třeba ta kryofirma, jediná na světě mimo USA… Dosud mi zůstává rozum stát, kde na to sehnali investice. V minulém příspěvku jsem byla naštvána na celý svět a konkrétně i na D.M., ale teď už si říkám, že ten chlap není zas tak špatný. Obyčejný fanatik, s veškerou svou děsivou energií soustředěnou na správné věci:) Kdyby bylo víc takových…

Jistý chlápek mi nechtěl věnovat vyhořelou videokartu s rudým podkladem, obrovskými kondensátory a vrtulkou:( No, každopádně pokud si to rozmyslí, bude už pozdě:)) V pondělí se koupila černá plátěná taška, a včera byla na onu tašku nalepena kompozice ze staré RAMky (nominálně funkční, avšak slabé), desky s obvodama, co vedou od děr na sluchátka, mikrofon a monitor (nevím, jak se dané části kompu říká) a napůl mnou oškubaného tisíckrát přepájeného retro-obvodu. Dvě poslední věci mi zařídil Jurij, kterého jsem v životě neviděla, ale který dle pověstí má těch polofunkčních obvodů doma celou skříň.

Pokud to celé za nějakou dobu neopadá, tak cyberpunk is not dead.

Na netbooku není žádný program na práci s fotkama, takže ilustraci tu vyvěsím někdy pozdějc.

Silvestr… se bude nejspíš slavit doma za jídlem, Franta dostane celou hrušku jako sváteční večeři, podíváme se na hlodání prezidenta v televizi, dáme si dárky a jdeme spát. No, možná ještě ohňostroj za oknem. Na víc nikdo nemá náladu:)

Btw, velmi nás vytočil fakt, že jsme v jednom místním časopise vyhráli rybu a nechtějí nám ji dát, i když to slibovali provést ještě v roce 2009. Na maily neodpovídají. Parchanti. Zabít, vykuchat.

Zkrátka hodně štěstí do nového 2010 roku:D A ať nám nevybuchne Jupiter!

P.S. Kdo nikdy neviděl film 2010 či nečetl knižní předlohu od Clarka, nechť ignoruje poslední větu.


Filed under: Extraordinary   |  4 Comments
Tags: , , ,

Kofein

27Pro09

Dvacet osm kapek deště
každou vteřinu.
Rozdrcená komplexita -
nežiju.
Tep je zrychlen – padá strachy
vědomí.
Vidím světlo – avšak dálku
nepoví.
Čerň a hlasy. Šero.
Temnota.
Žlutá záře lampy
Daleká.
Pětset bliků za vteřinu -
osm sil.
O vidění kvantů času jsem
nikdy neprosil.


Filed under: Básně   |  2 Comments
Tags: ,

Rychlý příspěvek

21Pro09

Snad poprvé používám okénko pro r.p.:)
Štvou mě ruští háplusáci. No dobrá, čeští skoro neexistujou, ale to neznamená, že jejich kolegové z RTH mají právo se chovat jakkoliv arogantně. Jo, něco dělají. Jo, dělají to správně. Jo, jsou na svém místě. Ale já prostě nemůžu vystát tu aroganci, o které jsem psala v Homosapientech, tu otevřenost, se kterou jsou schopni lidi poslat do prdele…
No dobrá, týká se to jenom jednoho člověka. Je ale jedním ze zakladatelů a je to ten, kdo jezdí na veškeré mezinárodní konference, aby nakopal zadky svým evropským kolegům, kteří nejspíš spí v hibernaci, according to their activity. Jo, je k tomu potřeba bezkompromisní charakter. Ale stejně mě ten chlap vyloženě štve. Kdyby se aspoň snažil o slušnost…

P.S. O osudech háplusáckého hnutí: zvláštní, že v Rusku počátečně ryze akademický transhumanismus zmutoval tak, že se k němu hlásí převážně „ne-intelektuálové“ (až na několik výjimek), takoví ti lidé, co najednou usoudili, že chlastat po barech a běhat za babama asi není ten nejlepší smysl života. Řečeno jednodušeji, vědců a ajťanů je tam sakra málo. V USA a i v ČR však tvoří většinu háplusáků. Neznamená to však, že tu nejsou it-intelektuálové, ba naopak: například celá redakce Computerry (teď už bohužel nevychází papírově) a blogů okolo. Velký kus LJ. Blogspot. Procentně je jich daleko víc, než v ČR, avšak téměř nikdo se nehlásí k TH (třebaže ten pojem znají). Možná kvůli politice RTH, protonví. Vlastně nejspíš kvůli ní, ta organizace je nějaká… uzavřená a jakoby byrokratická (i když to těžko), příliš elitární, nasertivní a radikální (to poslední snad proto, že jí nikdo neposlouchá). Zkrátka neumějí lidi nenápadně agitovat a dělat si people-friendly reklamu,  narozdíl od různých zeleňoučkých ekohnutí. I stránky si nemohou zařídit pořádné, i když v google.groups se jim jeden chlap snažil nabídnout služby profesionálního webdesignera.

A „obyčejní“, dalecí od futurologie lidé, si prostě přečetli knížky jistého Nikitina, jejichž sociální cena je obrovská (propaganda nechlastání-nekouření-neběhánízasukněma), avšak literární téměř nulová (polovinu Transčlověka jsem prozvracela, skoro fyzicky. To se prostě nedá číst. Stejně jako se nedá dívat na drahé hollywoodské sy-fi typu Transformers). Zato „intelektuálové“, kdyby se jim tamto literaturno dostalo do rukou, zdrhali až by jim za patama hořelo. I já, obyčejný malý člověk, bych si třikrát rozmyslela, zda se mám pohybovat mezi fanoušky této „literatury“…


Filed under: Other   |  Leave a Comment
Tags: , ,

Otázka

21Pro09

Představte si velkou nádrž, plnou trepek (toť organismy, jednobuněčné). Hodíte jim tam jídlo, promíchané s železným práškem. Všechno sežerou, i ten prášek. Vezmete velký elektromagnet a začnete trepky táhnout tu sem, tu tam, jak se vám zlíbí.

Pan L říká, že se tímto způsobem, pokud se velmi dlouho snažíte, dá vytvořit počítač.

Pan P obviňuje L v idiotismu a praví, že tento systém je tak nepředvídatelný, že se rovnou můžete postavit pět metrů od nádrže, bez magnetu, tlesknout do dlaní, zazpívat písničku a pozorovat, co na to trepky. Samozřejmě, že nic. „Východ“ nebude záviset na „vchodu“ žádným způsobem, totiž z trepek nevyrobíte strukturu, jako celek reagující na informaci.

NN má dojem, že spor těch dvou vyřeší jediná otázka: škube sebou trepka, když ji to začíná někam táhnout? Nebo je jí všechno jedno, hlavně aby bylo jídlo?


Filed under: Filozofično, Help me!   |  5 Comments
Tags:

Pseudocitát

17Pro09

Nemohu nic zapomenout, prostě proto, že paměť a analýza je mou identitou. Snad ani nemám tu schopnost držet se nějaké myšlenky, idei po celý život… kromě jediné: vědomí, ne osobnost, má největší cenu. Můžou vám vymazat osobnost, ale vědomí zůstane konstantní – pokud axiomaticky připustíme, že je konstantní i obvykle; nepochybujete přece, že ten, kdo včera hleděl na svět vašima očima, jste byli vy.

My mrháme vědomím – největší záhadou vesmíru – přes smrt a nemoc těla, biologickou diktaturu, prosazovanou pro osobnost. Vědomí, které nepřináší užitek společnosti kvůli své osobnosti, strádájí. Společnost, stejně jako osobnost, je objektivní složitá struktura, a totiž jejich vzájemné vztahy jsou oprávněny, jelikož stojí na stejné úrovni. Ale vědomí je jediné, nedělitelné, avšak násobitelné. Tečka, nikoli složitý obrazec. Emergentní nebo kvantová singularita… kdoví. Ale každopádně, nestojí na stejné příčce se sociem. Což znamená, že se od něj má odprostit – jako od dalšího omezení.

Jeden hlod jedné marysue:))

Co myslíte, řekl někdy někdo něco podobného? Schválně jsem vypustila háplusáckou propagandu o strašlivosti smrti jako jevu („Každý rok umírají milióny lidí. A každý z těch lidí jste vy. Ekvivalence vnitřních zraků – nezapomínejte.“). Těch, co o tom mluví, znám dost.

Z druhé strany, o vědomí ve smyslu, použitém v pseudocitátu, se taky občas rozpravuje. Například Chalmersův těžký problém:

Jak vůbec může fyzické (chemické, biologické) dění v mozku vést k mému subjektivnímu prožitku?

Mimochodem, pokud jste nikdy nečetli „Přirozené a umělé myšlení jako filozofický problém“ od I.M.Havla, vřele doporučuju. Třetí díl Umělé inteligence, příběhu na pokračování od AV ČR:)


Filed under: Filozofično   |  7 Comments
Tags: , ,

Mumba-jumba

13Pro09

http://misantrop.ru/2009/08/metod-0060-mumba-yumba/

Poslední dobou se tu popisují jakési fantastické a naprosto netriviální metody zničení lidstva. Tentokrát pochopíte, že lidstvo může být vymýceno v nejbližší budoucnosti. V žádném případě do toho nejsou zapleteny ani jaderné, ani chemické, ani jakékoliv jiné nudné zbraně. Není to dokonce ani podnik nějakého maniaka nebo konspirační teorie.

Tentokrát svět zničí jediná sirka. Rychle a účinně.

Budeme potřebovat:

  • vosk
  • kámen
  • kus špagátu nebo suchou větvičku
  • kus zelené rostliny
  • vodu v kyblíku
  • barvy (tempery) nebo permanentní fixu

Inu, když to všechno máme, můžeme začít.

Vosk je nutno rozměkčit. Kámen, špagát a rostlinku pak tímto voskem obalíte a zplácáte z toho všeho kouli. Kousek špagátu (nebo větvičky) musí trčet zvenku, naprosto suchý.

Musí se vám povést planetoidní kulička, která není ničím jiným, než panenkou vúdú. Pro Zemi.

Aby vaše panenka fungovala tak, jak má, musíte v procesu její tvorby myslet na předlohu. Čím více se jí bude podobat, tím líp: proto si zavzpomínejte na látku z hodin zeměpisu, a pokud to nepůjde, použijte Google Earth a namalujte na kouli obrysy světadílů a oceánů. Nezapomeňte na polární čepičky.

Pokud jste všechno provedli pečlivě, dejte tento malý zázrak do kyblíku a chvíli přemýšlejte nad tím, jak ho zničíte.  Můžete ho vyhodit z okna třináctého patra, vhodit do řeky, kopnout na silnici nebo pod projíždějící tramvaj, ponořit do kyseliny nebo prostě uvařit v onom kyblíku.

Podle mě je ale nejlepší a nejelegantnější, když jednoduše podpálíte špagátek. Pozorujte, jak se Země pomalu rozpouští… A protože jste tam dali čerstvou (nevyschlou) rostlinu, ohníček bude tiše popraskávat – to navždy mizí jednotlivé národy…

Geniální:D Co vy na to?


Filed under: Extraordinary   |  3 Comments
Tags:

Homosapienti

09Pro09

Do protonu s lidma. Nedá se jim věřit. Je zvlášťe odporné, když se vám vysměje do tváře ten, komu jste věřili, a přitom víte, že to není proto, že je zlý, ale proto, že je hloupý, naivní a děcky egocentrický. Takže vlastně mu nic nezazlíváte, ale nemůžete se s ním normálně bavit, jelikož on něco zazlívá vám. Přičemž se ani neví pořádně, co.

Hloupí, malí lidičkové… kdy se naučí žít normálně? Beze lži a sociálních socialit. Bez uražené ješitnosti. Tady jsou všichni ješitní. Jako Čechům se někdy připisuje neustálé lhaní, tak Rusům se dá připsat ješitnost. Není to pravidlem – ne každý Čech lže denně – ale je to celkem výrazná vlastnost průměrného občana.

Každý si myslí, že svět leží u jeho nohou (což se týče i prodavaček v supermarketu), a tak se podle toho chová. Tedy, ne každý, ale asi dvě třetiny lidí. Ostatní jsou buď hadry, nebo normální. Mimochodem, příznačné je, že egocentrismem jsou více postižené ženy – stejně tak v Čechách jsou více prolhané právě ony. Chlapi a kluci jsou v obojích zemích zhruba normální (pokud nejsou obzvláště zabednění). Nevím, čím to je. Možná proto, že jsou holky statisticky sociálnější. Říkám „statisticky“ a ne „od přírody“, jelikož podle sebe vím, že mezi nimi jsou i zarytí introverti a lidofobové, kteří akorát sedí za kompem a jejich slovní maximum je 100 words per day, přičemž většina z těch slov je sprostá nebo zašifrovaná sprostá…

Doprotonu. Všichni mě štvou. Zabít, vykuchat, vykostit…


Filed under: Everyday   |  10 Comments
Tags: ,

Avruk!

07Pro09

Někdo se pokouší o můj klid.

Dneska jdu do školy, přemýšlím o tom, jaká je to tma v osm ráno, že ještě svítí pouliční lampy a nekoukám na cestu. V noci byla zima. Na chodníku byla louže. Louže se proměnila na bruslák. Výsledek – naražený palec, koleno a málem ksicht, jelikož tam byl ještě vmrzlý pěkně kulaťoučký šutr.

No dobrá, přežili jsme. Na hodinu se doběhlo chvíli po zvonění, přičemž se nepřetržitě trousilo „Avruk! Avruk!! Avruk!!!“ (nadávky pozpátku zní stylově a méně sprostě. Ozkoušeno Bajkami robotů, kde dané slovo právě v tomto provedení bylo použito jedním hrdinou chvíli před srážkou s meteoritem (či něčím podobným, každopádně to hezké nebylo a nemám chuť si danou situaci teď ověřovat) a bylo vydáváno za bojový pokřik nějakého národa). Mám dojem, že si konečně oddechnu. Houby! Anochin rozdává maturitoidní písemky. Jelikož se včera žral phoenibut, prášek na uklidnění pro kosmonauty, řvát jsem nezačala.

Po pěti minutách mě začalo strašně bolet břicho. Bojový pokřik robotů byl mnohokrát opakován šeptem.

Napsalo se co se dalo a většina toho, co se nedalo, opsalo. Tedy ten jeden příklad, který jsem stejně nakonec přepočítávala.

V omámeném rozpoložení se dostavilo na dějepis. Jako jediná dioda jsem udělala domácí úkol, takže jsem si celou první hodinu, když ho dodělávali ostatní, četla bashorg a následovně i Majakovského na literaturu. Přičemž se dojídala svačina, nestihnutá nastrkat do ústního otvoru během přestávky. DD začala prudit, že je to prý neslušné, že prej se to nemá. Mimochodem, DD si poslední dobou nějak oblíbila moralizování. Začíná mě srát. Fakt silně. Asi ji oavrukuju. Já taky nemoralizuju ohledně jejího (asi vrozeného) intelektuálního šovinismu a mínění, že když si s Lubou založíme skupinu na vk.ru „Roboti vedou, vymýtit lidstvo!!!“, myslíme to smrtelně vážně. Btw, pokud s tím neskončí, tak to asi vážně myslet fakt začnu. Ona totiž vůbec nemá smysl pro absurd a mezilidské vztahy bere jako velkou politiku. Takže nemá pochopení pro freaky, kteří se servítkami-švitořením-okousáváním nezajímavých, ale společenských, témat neobtěžují…

Mimochodem, učitelce narychlo snědený chleba nevadil. Nejspíš si ho ani nevšimla.

Jedem dál. Ivan o přestávce mě vynutil jít s ním do knihovny pro básně, už jsme tam, když se najednou otočí a zdrhne. Což, půjčuju to za něj a zapisuju do jeho kartičky (knihovnice se tváří VELMI divně), načež Ivan vletí do dveří a mává Blokem, kterého zapomněl dříve vrátit a teď pro něj skočil do třídy…

O literatuře mě chytla ilustračná a nakreslila jsem celkem obstojný portrét Neuromancera.

Matikář nás na semináři držel do třech hodin, s výskáním a hádáním se s DD u jedné olympiádní úlohy. Na konec, když všichni už chtěli domů, si umanul dokázat nerovnici mezi geometrickým a aritmetickým průměrem pro tři a čtyři členy. Dokázal to. Šlo se domů.

Doma vypli proud. Už se smrákalo a tak se po schodech tápalo. Největší záhul však přišel, když jsem musela trefit klíčem do dírky… Nakonec se vlezlo domů, kde byly jen tři sirky a baterka na čtení (dává se na ucho). Představte si scénku: na stole v úplné tmě dvě svíce a mezi nima netbook s logem WinXP na obrazovce…

Polévka se jedla s baterkou za uchem. Díky bohu, že máme nemoderní plynový sporák. Jinak by jídlo nebylo…

Ostatní část dne, jak vidíte, zarytě trucuju a z principu nepracuju. Neb mi informatika (sobota) a zkušební maturita z fyziky (neděle) sežrala veškerý víkend. Doprotonu. Já se chci vyspat.


Filed under: Everyday   |  Leave a Comment
Tags: , ,

Transmetropolitan

02Pro09

Celkem nedávno jsem četla Transmetropolitan . Pro citlivé to rozhodně není… avšak když máte chuť někomu nakopat zadek, polít ho benzínem a podpálit, je to právě ono. Hlavní hrdina je odpornej cynickej hajzl, ale narozdíl od všech ostatních nelže, ba co víc, „bojuje za pravdu“. A má fakt dobrý smysl pro humor.

Naprosto absurdní futuristický svět, trojoké kočky, vousaté politoložky, čirá nenávist, smrt, krev, drogy. Zfetovanej syntezátor. Dětské porno pořady. Každý den – sto nových nesmyslných církví. Korupce. Moře špíny. A vám dochází, že to vše se zas tak neliší od našeho krásného dnešního světa, snad jen technickými detaily.

Zajímavé, že v komiksu je realizováno hodně typicky háplusáckých nápadů (settleretika, kryonika, genetické inženýrství), avšak lidem se od toho o moc líp nežije. Což znamená, že dokud jsme takový svině, žádný technický pokrok nás nezachrání…


Filed under: Books, Must see   |  8 Comments
Tags: , ,

No one can defeat me

20Lis09

You have met your match.
No one can defeat me.
HA HA HA HA!!!

(Spor: 1up), kdyby to někoho zajímalo:)

Je pět odpoledne a je tma jak v pytli. V zimě se tu začíná smrákat už kolem dvou… Slunce nebylo vidět už týden.

Dneska jsme psali zkusnou maturitu. Nestihla jsem dvě úlohy (a v těch ostatních nadělala chyb, muhaha), u poslední z nich vím, jak se řeší, ale ze všeobecné vynervovanosti/ospalosti jsem to pomotala a začala hledat odmocninu z 18661 X) A přitom se tam mělo… no nic. Zkrátka ještě jedno potvrzení, jaká že to jsem dioda.

Btw, taky chápu, že se chovám jak dioda a bavím tím všechny okolo, popřípadě seru, ale nějak je mi to jedno. Protože po 17 letech se to už těžko odnaučuje%) Takže se s tím budete muset vyrovnat…

Koukala jsem se na DD, jak píše řešení načisto. Kua, obdivuju lidi, co umí psát, počítat, dělat si zápisky úhledně. To jsem nikdy nedokázala. Ty zápisky, kde jsem se pro změnu snažila, přese všechno nesly známky roztěkanosti. To asi bude písmem. I sama po sobě většinu slov hádám X) /pozn. do notýsku: grafologům apod. uhejbat z cesty za kilometr/ Holt kompoidní generace… I slohovky nejdřív píšu ve wordu (vlastně v oo writeru, kde není instalován opravovač hrubek, abyste si nemysleli).

Jak to zakončit… zkrátka, mějte se tu dobře. Dnes večer jedeme na jeden den do Petrohradu. KFC a Palác knih. Hezké.


Filed under: Everyday   |  12 Comments
Tags:

Záhul

20Lis09

Prostě si to pusťte O____o

Větší video, než jaké se sem vejde. V ideálu by se mělo koukat v hq, na celou obrazovku.


Filed under: Extraordinary, Must see   |  Leave a Comment
Tags:

něconěco

16Lis09

Zítra je poslední den prázdnin. Tedy, karantény. A hned ve středu písemka z matiky… ale příklady, si říkám, budu řešit až zítra, jelikož teď se mi vůbec nechce. V pátek bude olympiáda, v sobotu jsme v Petrohradě, v neděli je ta odpornost se… zkusnými zkouškami:D A to v to samé ráno, kdy jsme cca v 6 jakože přikodrncali vlakem. Tak nevím, jak to přežiju…

Mám takový dojem, že jsem se rozhádala se všemi lidmi kolem sebe. Bella se mnou asi nemluví (nezazlívám jí to, vzhledem k tomu, jaké jsem to odporné namyšlené pako), DD si nejspíš myslí, že jsem idiot, a i předešlý příspěvek mi kapánek moc ubral na reputaci… Ale co. Už to nenapravím. Nebo jo? Každopádně se všem omlouvám.

Zkuste se podívat sem. Celkem hezky to ilustruje rozdíl v velikosti různých věciček, primárně buněk a mikroorganismů.

A tady jsou dvě videa, lekce lidiček z TED: Nick Bostrom hezky líčí hlavní problémy lidstva – ne ty, co jsou ostře akutní právě teď, nýbrž ty, které se musí vyřešit, jelikož byly akutní vždycky. David Deutsch zas přemýšlí o našem místě ve vesmíru… Všechno je anglicky, ale já ve vás věřím:)


Filed under: Everyday   |  7 Comments
Tags: ,
« Previous Entries