snad stěhování

31Bře10

longwaved.livejournal.com
jak jinak:) a všechno je rusky, muhaha!
Prostě jsem usoudila, že tady už nemám co pohledávat…


Filed under: Uncategorized   |  1 Comment

VNV Nation: Testament

25Bře10

Procrastinating, pretending to worry
Solving problems by pushing them aside
Wasting time like we’ve all the time in the world

Deliberation instead of solution, another term for blatant lies
Biding time like we’ve all the time in the world

And I’m not the only one who thinks we’re trying to say
To the heavens and all who hear us: behold all we have made!
We bring destruction, we bring war without an end
and we live in hope that tomorrow never comes

We conquer paradise just to burn it to the ground
And we build a future to honour pasts we left behind
We bring destruction, we bring war without an end
And then we live in hope that tomorrow never comes

The problems get worse before they get better
We find excuses to divert our eyes
Let tomorrow deal with what we could have done

And if you think we’re the future, that we build tomorrow
When was the last day without war?
We speak of greatness we have never been

It’s just you and me now
It’s just you and me now
Against the world


Filed under: Uncategorized   |  Leave a Comment
Štítky:

nuda z rána

25Bře10

Tak. Dneska jsem vstávala chvíli po sedmé i přes to, že jsou prázdniny. Páč když spím jen o trochu déle, připadám si jak po flámu:) asi jsem ranní ptáče… Tadyhle jeden spolužák jde spát v sedm, vstane ve tři v noci a leze na net – třebaže bydlí hned u školy a nikam dojíždět nepotřebuje. Holt blázínek.
Jinak – strašně se nudím. Mamka je v odjezdu, vrátí se až zítra, takže jsme s Frantou na všechno sami. Už je nakrmen okurkou i jablíčkem, teď pochoduje ve vedlejší místnosti. Na čtení mám jen Strosse, což je povětšinou nuda, i když se mnoha technickými detaily (nekoukat na zamotané qubity, když je oddělujete). Pak je tu příprava ke zkouškám. Zapomeneme na ni! :D
A to je tak vše. Ven nevyjdu, přátelé nemám (kteří by se dali pozvat), páč taky všichni odjeli. Na icq nejsou nervy.
Nedávno jsme o fyzice koukali na Elegantní vesmír film. Stihli jsme sic jen dva díly, ale všem se líbil. Hlavně ten moment, kde jeden známý fyzik říká: „Tak jsem šel domů a ožral se.“ /protože mu nechtěli publikovat článek/. Holt senzace:) A Olga chce bydlet v subplankovském světě: „Dyk to je hustý!“ Učitelka: „Prvních pět minut.“
Holky sehnaly barvu na textil a popsaly jí trička. L. má parafrázi na známé „My normal approach is useless here“ (c) xkcd.com ,DD zase solitonovskou (?) větu „Studentova lebka byla prolomena zevnitř.“ A hodně integrálů kolem toho:)
Tak se tu mějte dobře. Jdu se nudit dál!


Filed under: Everyday   |  Leave a Comment
Štítky:

záblesk psaní

06Bře10

Zrcadlové neurony se zapnuly, a jak tak koukám na blogy Belly a DD, potřebuju taky něco napsat:)

Joikuspot, jelikož beta, občas dělá blbosti. Před chvílí mi zmizel net, ale díkybohu už je zase funkční ne nadlouho. Mám novej mobil, nokiu n900. Teda, není to mobil. Podle ceny i funkcí – počítač. Akorát malý a dotykový.) Co to vlastně je si najdete na gůglu, jen dodám: má super design. Protože nemá takřka žádný design:D Je to velká těžká absolutně černá cihla. Žádné ozdůbky, puntíky, rámečky, zakulacenosti aj. Kryt na kameru je opravdu kryt, čtvercový. Klávesnice je opravdu klávesnice (akorát prťavá). A tak dále. Čirá funkcionalita. Poklona návrháři, či tomu, kdo za něj zrovna zaskakoval:)) Člověka už začínájí štvát různá pseudomoderní pozlátka. On i iPhone je designový a když koukáte na jeho fotku déle než tři vteřiny, začíná vám lízt na nervy. Zkrátka, začínám být jak Cayce Pollardová…

Neděle a pondělí. Oba skorovolné. Zítra máme jet na chatu, pozítří mám matiku. Což mi připomíná, že jí mám jít zkusit udělat…

Nějak mě přešla psací nálada, takže to je vše.


Filed under: Everyday   |  Leave a Comment
Štítky:

Plena

27Úno10

Mám silný dojem, že blázním. Furt mě bolí hlava, čelo. Nejsem schopna ani těch nejjednodušších výpočtů, je to všechno jako přes plenu. Blbé výsledky ve škole. Stydím se, ale nic s tím nemohu dělat. Periody šílené agrese se střídají s nemožnou apatií, když nejsem s to ani vstát z postele. Občas musím vzpomínat, co že to bylo včera, na co jsem že to před chvíli myslela. Paměť se ztrácí, jsem neustále mimo.
Glyatilin nepomáhá, jen místy a na to, aby se žral pořád, je moc drahej – cca 40 korun jedna tableta. Je to sice jen metabolicky upravený cholin, ale podobný lecithin z nějakého důvodu nefunguje a ke všemu tady nejde sehnat bez nenutného a odporného přidavku v podobě vitamínu E. Někdo léčí apatii polyvitamíny, ale z těch je mi ještě hůř.
Velmi pomalé reakce, dokonce mám dojem, že i ty, co nejdou přes mozek, ale je to nejspíš jen iluze.
Neustále bolí čelo. Iq cca nula. Problémy s obyčejným čtením textu. Tu samou větu musím číst několikrát.
Tomografii nikdo nezaplatí, a když jo, určitě tam nic nebude vidět.
Promiňte, že to sem píšu, ale… aspoň mám iluzi, že jsem to někomu řekla. Protože to zoufalství mě zabíjí.
Já nechci jen žít. Já chci myslet. Ale někdo mi v tom chce zabránit.


Filed under: Other   |  6 Komentáře
Štítky:

Vzdělání

23Úno10

Mám dojem, že beznadějně zaoctávám. Tady známá už od pololetí chodí do školy i na univerzitu. Já bych se tam taky mohla narvat, ale nemám možnost, protože je to moc daleko. Nebydlím tam. Sakra. A teď ona bude znát difry líp než já. Protože prostě je na správném místě ve správný čas…

Nikdy jsem neměla pořádné vzdělání. Prostě… na všech školách, co jsem byla, nás nikdy nehonili, jak se to dělá na gymnáziech. Všechno, co znám, znám jen z vlastní vůle, že jsem si našla knihu a přečetla si ji. S matikou to ale  dost dobře nefunguje. Snažím se teď číst učebnici analýzy od Nikolského, moc daleko teda nejsem. Matikář nás učí – ale ne s bičem. Učte se sami, říká. Je to vaše věc.

Nemám žádné vzdělání. Informatiku jsem nikdy neviděla zblízka. Takové ty základoškolské blbosti typu wordu a excelu, to jo, ale programování – nikoliv. Nikde. Protože je ředitelka na hlavu padlá a nemůže sehnat normálního učitele. Měli jsme dva. Jeden z místní vejšky, uměl učit perfektně, ale chodil jednou za čtvrtletí. Ten druhý… je tu furt, ale neumí učit, nikdy dříve to nedělal. Není to jeho vina. Chudák chlap musel slíbit manželce, že bude trpět bandu tupých děcek každou sobotu, jen aby její nadřízená byla v klidu. Má i normální práci. Tohle dělá z přinucení.

Z druhé strany, v osmičce jsme měli strašlivou biologii, kde jsme se doslova (opravdu doslova!) učili učebnici nazpaměť. Ještě rok po tom jsem si pamatovala názvy tuctů bílkovin a enzymů různě po těle. Teď se mi to vykouřilo z hlavy úplně, nezanechav stopy. Co z toho mám? Nic.

Ale například úlohy z geometrie nelze řešit, když neznáte základní teorémy. Doteď si pamatuju, že když mě nikdo neučil dělat průniky ploch a různých těles, dělala jsem je, jak se říká, přes grafický čip: představivostí. Stejně tak většinu úloh na stereometrii, bez základních pojmu, jen viděním. Prostě jsem přišla, když to děcka už uměla, a řekli mi: dělej. To, že existuje algorytmus, se zjistilo až potom. Doteď se divím, jak se mi mozek nezlomil. Teď už by to asi nezvládl. Zlenovatěla jsem.

Ergo kladívko, neznám vůbec nic, má paměť je prostá faktů, ale furt se mi povede z toho nějak vykroutit. Vlastně se se mnou nedá vůbec bavit – jsem naprostý nevzdělanec. Nečetla jsem tamto, neznám klasickou literaturu, neviděla jsem tamty a ony černobílé filmy… Je to snad tak nutné?

P.S. Dočetl se Blindsight. Je to fakt úžasná kniha! Mít tak papírovou verzi, vnutím ji DD, aby věděla, že za tím mým „člověk není dokonalý, není to vrchol evoluce, celý jeho svět je jen lež a výpomůcky“ nestojí jen holá fantazie, ale i neurofyziologie. A že háplusáctví není nenutná blbost. I kdyby se mu nepovedlo nic s námi provést, protože jsme nenapravitelní, aspoň se pokusilo pochopit pravdu.


Filed under: Uncategorized   |  2 Komentáře
Štítky:, ,

Pátek – Jaro – Melancholie

07Úno10

Спроси меня:
- Где ты?
- Нигде, я иду в никуда.
Да,
Горят провода, это правда.
Сухая вода – бесконечная нота.
Спроси меня:
- Кто ты?
- Никто, но я здесь навсегда.

Před chvílí jsem to zkusila přeložit. Nešlo. Příliš kostrbaté… Pochází z písně jménem Jaro od jistého Pátka, zpívaly ji holky s kytarou na táboře.

Představte si – rozhovor dvou stínů, stojících na střeše proti zářivému nebi. Za nimi – antény a budky. Pod nimi – černá hlubina.

Kdo jsi?
Nikdo, ale jsem tu navždy.

Kde jsi?
Nikde a jdu do prázdna.

Rozjiřený smutek věčnosti, lehkost letu. Závrať hvězd.


Filed under: Extraordinary   |  3 Komentáře
Štítky:, , ,

Ekvivalence

29Led10

Kde končí determinismus? Ano, u kvantů. Představte si, že vlnová funkce kolabuje do určité podoby z Boží vůle. Jak jinak by se mohl vměšovat do života lidí a přitom nenarušit přírodní zákony?

Je jasné, že jelikož je Bůh vševědoucí, jeho záměry jsou nevyzpytatelné.

(A většinou vedou k něčemu dobrému. Nebo k něčemu zlému, ale to zlé pak jednou vyústí v dobré. Nebo k něčemu zlému, co vyústí ve zlé, co vyústí v dobré… a tak dále.  Ale odbočili jsme.)

Jelikož jsou záměry nevyzpytatelné a priori, kroky, vedoucí k oněm záměrům, se nám budou jevit jako náhodné. Protože záměry jsou kdesi daleko v absolutním transcedentním nekonečnu, tak vysoko, že tam (taky a priori!) nedosáhneme.

A totiž nejde zjistit, zda ty záměry vůbec existují.

A proto věta „moudrý a vševědoucí Bůh je“ je ekvivalentní větě „Bůh není“. Jako je ekvivalentní „sférický povrch s nekonečným poloměrem“ a prostě „plocha“. Stejně tak je to samé „úhel 180 stupňů“ a „přímka“.

Tady si vzpomeneme na Occamovu břitvičku. „Za každým rohem je upír-zombie-vlkodlak-jednorožec, ale nikdy ho neuvidíte, stejně jako nikdy nebudete pozorovat nepřímé důkazy jeho existence“ je to samé jako „za rohem nic není“. Dle principu břitvy si vybereme to druhé, protože to první je příliš složité. Ale dokázat, že tam nikdy nic není, nejde. Totiž první je stejně pravdivé jako druhé. Jen volíme méně komplikované.

Takže mám dojem, že všechny ty spory o existenci vyšších sil nemají smysl. Hlavně vzhledem k tomu, že většina náboženství učí tak či onak se vyrovnávat  se životem. Vyšší nevyzpytatelné mocnosti jsou ilustrací náhody ve fyzickém světě. Takové to „dneska mám/nemám štěstí“ je například ilustrací fluktuace. A když se vše vrátí do normálu nebo půjde do opačného extrému, tak „fortuna se mi usmála/odvrátila se ode mne“. Proč, ví jen ona sama, že.

Hlavní podstata všech vír je ve funkční životní filozofii. Tak muslimové nejí vepřové, protože se prasata v době, kdy se ono náboženství zrodilo, toulala kdekoliv a žrala cokoliv od zeleniny po mrtvoly. Po tom všem jejich maso asi nebude dvakrát zdravé…


Filed under: Filozofično   |  6 Komentáře
Štítky:,

Zeni Geva

24Led10

Poslouchám mathcore, učím se kvanta a sliním na knížku od Petera Wattse (Blindsight). Pokusím se ji stáhnout z netu a přečíst na mobilu, protože v místních knihkupectvích ji jen těžko mají. Jak jsem pochopila z popisu děje od jednoho bloggera, idea díla je celkem podobná tomuhle příspěvku. Rámcově. Nepředpokládala jsem, že rozum-vědomí brzdí inteligenci. Ale že je to nenutná výpomůcka evoluce, to zas jo.)

Nedávno se stahovala Píseň o šílené Marušce, takže mám dobrou náladu, jelikož ji poslouchám.

Ještě něco. Neříkala jsem vám, že mám supr tričko:) Červené, s nápisem na zádech:

And God said
[Maxwellovy rovnice]
And there was light.

Dobrý, ne?:))

P.S. Franta je mokrej. Vycákal se ve vaničce a teď schne nahoře na bidýlku.


Filed under: Everyday   |  2 Komentáře
Štítky:, ,

Kvák

22Led10

Vrátili jsme se do šerého světa. Euforie krásy a pohledu do očí, krátkého úsměvu – vyprchala. Normální lidé zmizeli. Zůstala naše stará známá realita – obrovský blázinec plný neadekvátních neurotiků. Nikomu nemůžu věřit. Vůbec nikomu. Ten fakt mě sráží na dno. Nikdy jsem nemyslela, že je lež tak složitá věc – hlavně se v ní nezamotat. Dneska mě dostal kontrast, jak se ke mě lidé chovali tam, a jak se ke mně chovají tady. Podle zdejších měřítek jsem pako, nehodné pozornosti, vše dělám špatně – nelíčím se, s nikým nechodím, seru na nenutná sociální omezení a autority, nezajímám se o věci, o které se zajímají ostatní, na fotosetu jsem byla nasraná, jelikož nesnáším, když mě někdo fotí, zatímco holčinky (všechny, i nerůžové) si to užívaly.

Podle tamtěch měřítek – normální člověk. Podívejte, mé podivnosti nejsou zas tak šílené, když si to vezmete. Snést se dají. Ale tady mě mají za méněcenného jedince, DD a ostatní „života znalí“. V ČR byl kult podprsenek. Tady kult životaznalosti. Což je vlastně to samé.

Ne, nemám přátele, kterým by se dalo věřit. U každého musím filtrovat to, co chci říct. I u rodiny. Tady vidíte – na všechno jste vždycky sami a sami nesete odpovědnost za to, co se děje. Vy fungujete a proto vše kolem vás klape. Když ne – nikdo vás nezachrání.

Vrátili jsme se do šerého světa lži.

Ministerstvo vzdělání, jinak řečeno Hlavní Rybník pro žáby, se zase projevilo nesmyslným prohlášením, takže možná budu muset dělat zkoušky z informatiky, která se u nás vůbec neučí a ani neučila dřív, a kterou tudíž vůbec neumím a neznám.

Aby bylo jasno, žába je v mý terminologii taková malá ženská s krátkým krčkem, ostrým hlasem a absencí mysli v očích – nejodpornější a nejklasičtější typ účetnice nebo učitelky. Pro spravedlnost – existují i žabáci. Je jich ale podstatněji míň a většinou na vyšších hodnostech (nebo vojenských). Dělají přesně to, co jim řeknou, ne pro práci, nýbrž pro mystický strach před nadřízeným, který je jak Otcem, tak Synem a Svatým duchem. Většinou se dají podplatit, nebo nedají, ale to je už ten horší typ, protože stejně jak neberou úplatky, tak nepracují. Jejich práce je čistě demonstrativní: něco furt říkají (hlavně populární slova „inovace“ a „nejnovější technologie“, což prakticky znamená koupi jediného počítače do úřadu) a přitom dělají houby. A ještě něco – jejich typickým znakem (hlavně u žab, žabáci jsou skromnější) je stěžování si: „za to já neodpovídám, bolí mě noha, mám deset dětí, to po mě nemůžete chtít!!“ nebo posílání do prdele toho, kdo není spokojen s jejich službami a snaží se něco namítnout. Přičemž velmi hlasitě a často sprostě. Ano, na pracovním místě.

Je to typicky ruský jev, v ČR se s ním těžko setkáte, jelikož jejím občanům jsou odmalička vštěpovány pravidla slušného chování, o kterých klasická žába nikdy nic neslyšela.

Učitelky jsou vůbec specifické. Myslí si, že děti – a to i osmnáctileté – jsou jejich otroky. A dovolují si na ně řvát přímo o hodině. OK, náš matikář řve, ale pak se většinou omluví. Co víc, úplně stejně by řval i na dospělé. Učitelky ne. Ony mají špatnou náladu a vybíjí si ji na dětech. Spravedlivě, nespravedlivě – ony „za nic nemůžou, mají deset dětí, bolí je noha, to mi řekli teprve včera!!!“ A já je třeba nemám nervy každý den poslouchat, a co víc, cítit se provinile, že je bolí noha. Mě třeba z jejich vřískotu bolí hlava. Zase, v Čechách se s nimi jen těžko setkáte, a když ano, tak v lehčích verzích, neultrazvukových.

To je důvod, proč nesnáším školu. Životaznalé děti a hysterické učitelky. Hysterické učitelky a matikář a životaznalé sousedky, co už ví, za koho se budou vdávat. Do protonu s nima. Do protonu se vším. Je to můj život. A já najdu světlo.


Filed under: Everyday   |  2 Komentáře
Štítky:, ,

LJ

08Led10

právě se snažím regnout na Lj. Možná dokonce začnu blogovat rusky nebo ruskočesky, podle nálady:D Anglicky patologicky neumím. Lj je dobrá sociální síť, byť poněkud agresivní, co se týče jejích ruských uživatelů. Takže možná mě velmi rychle sežerou a vrátím se sem. Nebo přežiju a zůstanu tam:D

Neznamená to, že tento blog končí, vůbec ne. Bude tady viset a občas sem něco přidám.

Mám co dělat až nad hlavu, ale sedím tady a mučím net… chjo. Lenost, lenost… ale mamka mě právě vyhání do obchodu pro jídlo, takže padám:D

P.S. odkaz na lj account přidám později.


Filed under: Extraordinary   |  Leave a Comment
Štítky:

Nový rok aj.

31Pro09

Ráno. Sedím tady a čtu rss. Mám se učit, avšak jsem lenivec přímo děsivej. I když, dneska se mi povedlo probudit o půl deváté, což zas tak dobře nejde, když je venku tma a vy jste toho za minulý týden moc nenaspali.

Neměla jsem v předpředešlém příspěvku nadávat na Rth. Přece jen to jsou fajn chlapci:) Obdivuju, jak těch pár lidí dokáže na sobě táhnout projekty takřka fantastické (a taky nepřinášející žádný výdělek), jenom kvůli své víře v nějakou myšlenku. Třeba ta kryofirma, jediná na světě mimo USA… Dosud mi zůstává rozum stát, kde na to sehnali investice. V minulém příspěvku jsem byla naštvána na celý svět a konkrétně i na D.M., ale teď už si říkám, že ten chlap není zas tak špatný. Obyčejný fanatik, s veškerou svou děsivou energií soustředěnou na správné věci:) Kdyby bylo víc takových…

Jistý chlápek mi nechtěl věnovat vyhořelou videokartu s rudým podkladem, obrovskými kondensátory a vrtulkou:( No, každopádně pokud si to rozmyslí, bude už pozdě:)) V pondělí se koupila černá plátěná taška, a včera byla na onu tašku nalepena kompozice ze staré RAMky (nominálně funkční, avšak slabé), desky s obvodama, co vedou od děr na sluchátka, mikrofon a monitor (nevím, jak se dané části kompu říká) a napůl mnou oškubaného tisíckrát přepájeného retro-obvodu. Dvě poslední věci mi zařídil Jurij, kterého jsem v životě neviděla, ale který dle pověstí má těch polofunkčních obvodů doma celou skříň.

Pokud to celé za nějakou dobu neopadá, tak cyberpunk is not dead.

Na netbooku není žádný program na práci s fotkama, takže ilustraci tu vyvěsím někdy pozdějc.

Silvestr… se bude nejspíš slavit doma za jídlem, Franta dostane celou hrušku jako sváteční večeři, podíváme se na hlodání prezidenta v televizi, dáme si dárky a jdeme spát. No, možná ještě ohňostroj za oknem. Na víc nikdo nemá náladu:)

Btw, velmi nás vytočil fakt, že jsme v jednom místním časopise vyhráli rybu a nechtějí nám ji dát, i když to slibovali provést ještě v roce 2009. Na maily neodpovídají. Parchanti. Zabít, vykuchat.

Zkrátka hodně štěstí do nového 2010 roku:D A ať nám nevybuchne Jupiter!

P.S. Kdo nikdy neviděl film 2010 či nečetl knižní předlohu od Clarka, nechť ignoruje poslední větu.


Filed under: Extraordinary   |  4 Komentáře
Štítky:, , ,

Kofein

27Pro09

Dvacet osm kapek deště
každou vteřinu.
Rozdrcená komplexita -
nežiju.
Tep je zrychlen – padá strachy
vědomí.
Vidím světlo – avšak dálku
nepoví.
Čerň a hlasy. Šero.
Temnota.
Žlutá záře lampy
Daleká.
Pětset bliků za vteřinu -
osm sil.
O vidění kvantů času jsem
nikdy neprosil.


Filed under: Básně   |  2 Komentáře
Štítky:,

Rychlý příspěvek

21Pro09

Snad poprvé používám okénko pro r.p.:)
Štvou mě ruští háplusáci. No dobrá, čeští skoro neexistujou, ale to neznamená, že jejich kolegové z RTH mají právo se chovat jakkoliv arogantně. Jo, něco dělají. Jo, dělají to správně. Jo, jsou na svém místě. Ale já prostě nemůžu vystát tu aroganci, o které jsem psala v Homosapientech, tu otevřenost, se kterou jsou schopni lidi poslat do prdele…
No dobrá, týká se to jenom jednoho člověka. Je ale jedním ze zakladatelů a je to ten, kdo jezdí na veškeré mezinárodní konference, aby nakopal zadky svým evropským kolegům, kteří nejspíš spí v hibernaci, according to their activity. Jo, je k tomu potřeba bezkompromisní charakter. Ale stejně mě ten chlap vyloženě štve. Kdyby se aspoň snažil o slušnost…

P.S. O osudech háplusáckého hnutí: zvláštní, že v Rusku počátečně ryze akademický transhumanismus zmutoval tak, že se k němu hlásí převážně „ne-intelektuálové“ (až na několik výjimek), takoví ti lidé, co najednou usoudili, že chlastat po barech a běhat za babama asi není ten nejlepší smysl života. Řečeno jednodušeji, vědců a ajťanů je tam sakra málo. V USA a i v ČR však tvoří většinu háplusáků. Neznamená to však, že tu nejsou it-intelektuálové, ba naopak: například celá redakce Computerry (teď už bohužel nevychází papírově) a blogů okolo. Velký kus LJ. Blogspot. Procentně je jich daleko víc, než v ČR, avšak téměř nikdo se nehlásí k TH (třebaže ten pojem znají). Možná kvůli politice RTH, protonví. Vlastně nejspíš kvůli ní, ta organizace je nějaká… uzavřená a jakoby byrokratická (i když to těžko), příliš elitární, nasertivní a radikální (to poslední snad proto, že jí nikdo neposlouchá). Zkrátka neumějí lidi nenápadně agitovat a dělat si people-friendly reklamu,  narozdíl od různých zeleňoučkých ekohnutí. I stránky si nemohou zařídit pořádné, i když v google.groups se jim jeden chlap snažil nabídnout služby profesionálního webdesignera.

A „obyčejní“, dalecí od futurologie lidé, si prostě přečetli knížky jistého Nikitina, jejichž sociální cena je obrovská (propaganda nechlastání-nekouření-neběhánízasukněma), avšak literární téměř nulová (polovinu Transčlověka jsem prozvracela, skoro fyzicky. To se prostě nedá číst. Stejně jako se nedá dívat na drahé hollywoodské sy-fi typu Transformers). Zato „intelektuálové“, kdyby se jim tamto literaturno dostalo do rukou, zdrhali až by jim za patama hořelo. I já, obyčejný malý člověk, bych si třikrát rozmyslela, zda se mám pohybovat mezi fanoušky této „literatury“…


Filed under: Other   |  Leave a Comment
Štítky:, ,

Otázka

21Pro09

Představte si velkou nádrž, plnou trepek (toť organismy, jednobuněčné). Hodíte jim tam jídlo, promíchané s železným práškem. Všechno sežerou, i ten prášek. Vezmete velký elektromagnet a začnete trepky táhnout tu sem, tu tam, jak se vám zlíbí.

Pan L říká, že se tímto způsobem, pokud se velmi dlouho snažíte, dá vytvořit počítač.

Pan P obviňuje L v idiotismu a praví, že tento systém je tak nepředvídatelný, že se rovnou můžete postavit pět metrů od nádrže, bez magnetu, tlesknout do dlaní, zazpívat písničku a pozorovat, co na to trepky. Samozřejmě, že nic. „Východ“ nebude záviset na „vchodu“ žádným způsobem, totiž z trepek nevyrobíte strukturu, jako celek reagující na informaci.

NN má dojem, že spor těch dvou vyřeší jediná otázka: škube sebou trepka, když ji to začíná někam táhnout? Nebo je jí všechno jedno, hlavně aby bylo jídlo?


Filed under: Filozofično, Help me!   |  5 Komentáře
Štítky:

Pseudocitát

17Pro09

Nemohu nic zapomenout, prostě proto, že paměť a analýza je mou identitou. Snad ani nemám tu schopnost držet se nějaké myšlenky, idei po celý život… kromě jediné: vědomí, ne osobnost, má největší cenu. Můžou vám vymazat osobnost, ale vědomí zůstane konstantní – pokud axiomaticky připustíme, že je konstantní i obvykle; nepochybujete přece, že ten, kdo včera hleděl na svět vašima očima, jste byli vy.

My mrháme vědomím – největší záhadou vesmíru – přes smrt a nemoc těla, biologickou diktaturu, prosazovanou pro osobnost. Vědomí, které nepřináší užitek společnosti kvůli své osobnosti, strádájí. Společnost, stejně jako osobnost, je objektivní složitá struktura, a totiž jejich vzájemné vztahy jsou oprávněny, jelikož stojí na stejné úrovni. Ale vědomí je jediné, nedělitelné, avšak násobitelné. Tečka, nikoli složitý obrazec. Emergentní nebo kvantová singularita… kdoví. Ale každopádně, nestojí na stejné příčce se sociem. Což znamená, že se od něj má odprostit – jako od dalšího omezení.

Jeden hlod jedné marysue:))

Co myslíte, řekl někdy někdo něco podobného? Schválně jsem vypustila háplusáckou propagandu o strašlivosti smrti jako jevu („Každý rok umírají milióny lidí. A každý z těch lidí jste vy. Ekvivalence vnitřních zraků – nezapomínejte.“). Těch, co o tom mluví, znám dost.

Z druhé strany, o vědomí ve smyslu, použitém v pseudocitátu, se taky občas rozpravuje. Například Chalmersův těžký problém:

Jak vůbec může fyzické (chemické, biologické) dění v mozku vést k mému subjektivnímu prožitku?

Mimochodem, pokud jste nikdy nečetli „Přirozené a umělé myšlení jako filozofický problém“ od I.M.Havla, vřele doporučuju. Třetí díl Umělé inteligence, příběhu na pokračování od AV ČR:)


Filed under: Filozofično   |  7 Komentáře
Štítky:, ,

Mumba-jumba

13Pro09

http://misantrop.ru/2009/08/metod-0060-mumba-yumba/

Poslední dobou se tu popisují jakési fantastické a naprosto netriviální metody zničení lidstva. Tentokrát pochopíte, že lidstvo může být vymýceno v nejbližší budoucnosti. V žádném případě do toho nejsou zapleteny ani jaderné, ani chemické, ani jakékoliv jiné nudné zbraně. Není to dokonce ani podnik nějakého maniaka nebo konspirační teorie.

Tentokrát svět zničí jediná sirka. Rychle a účinně.

Budeme potřebovat:

  • vosk
  • kámen
  • kus špagátu nebo suchou větvičku
  • kus zelené rostliny
  • vodu v kyblíku
  • barvy (tempery) nebo permanentní fixu

Inu, když to všechno máme, můžeme začít.

Vosk je nutno rozměkčit. Kámen, špagát a rostlinku pak tímto voskem obalíte a zplácáte z toho všeho kouli. Kousek špagátu (nebo větvičky) musí trčet zvenku, naprosto suchý.

Musí se vám povést planetoidní kulička, která není ničím jiným, než panenkou vúdú. Pro Zemi.

Aby vaše panenka fungovala tak, jak má, musíte v procesu její tvorby myslet na předlohu. Čím více se jí bude podobat, tím líp: proto si zavzpomínejte na látku z hodin zeměpisu, a pokud to nepůjde, použijte Google Earth a namalujte na kouli obrysy světadílů a oceánů. Nezapomeňte na polární čepičky.

Pokud jste všechno provedli pečlivě, dejte tento malý zázrak do kyblíku a chvíli přemýšlejte nad tím, jak ho zničíte.  Můžete ho vyhodit z okna třináctého patra, vhodit do řeky, kopnout na silnici nebo pod projíždějící tramvaj, ponořit do kyseliny nebo prostě uvařit v onom kyblíku.

Podle mě je ale nejlepší a nejelegantnější, když jednoduše podpálíte špagátek. Pozorujte, jak se Země pomalu rozpouští… A protože jste tam dali čerstvou (nevyschlou) rostlinu, ohníček bude tiše popraskávat – to navždy mizí jednotlivé národy…

Geniální:D Co vy na to?


Filed under: Extraordinary   |  3 Komentáře
Štítky:
« Older posts
Follow

Get every new post delivered to your Inbox.