Deliberation instead of solution, another term for blatant lies
Biding time like we’ve all the time in the world

And I’m not the only one who thinks we’re trying to say
To the heavens and all who hear us: behold all we have made!
We bring destruction, we bring war without an end
and we live in hope that tomorrow never comes

We conquer paradise just to burn it to the ground
And we build a future to honour pasts we left behind
We bring destruction, we bring war without an end
And then we live in hope that tomorrow never comes

The problems get worse before they get better
We find excuses to divert our eyes
Let tomorrow deal with what we could have done

And if you think we’re the future, that we build tomorrow
When was the last day without war?
We speak of greatness we have never been

It’s just you and me now
It’s just you and me now
Against the world

Joikuspot, jelikož beta, občas dělá blbosti. Před chvílí mi zmizel net, ale díkybohu už je zase funkční ne nadlouho. Mám novej mobil, nokiu n900. Teda, není to mobil. Podle ceny i funkcí – počítač. Akorát malý a dotykový.) Co to vlastně je si najdete na gůglu, jen dodám: má super design. Protože nemá takřka žádný design:D Je to velká těžká absolutně černá cihla. Žádné ozdůbky, puntíky, rámečky, zakulacenosti aj. Kryt na kameru je opravdu kryt, čtvercový. Klávesnice je opravdu klávesnice (akorát prťavá). A tak dále. Čirá funkcionalita. Poklona návrháři, či tomu, kdo za něj zrovna zaskakoval:)) Člověka už začínájí štvát různá pseudomoderní pozlátka. On i iPhone je designový a když koukáte na jeho fotku déle než tři vteřiny, začíná vám lízt na nervy. Zkrátka, začínám být jak Cayce Pollardová…

Neděle a pondělí. Oba skorovolné. Zítra máme jet na chatu, pozítří mám matiku. Což mi připomíná, že jí mám jít zkusit udělat…

Nějak mě přešla psací nálada, takže to je vše.

Nikdy jsem neměla pořádné vzdělání. Prostě… na všech školách, co jsem byla, nás nikdy nehonili, jak se to dělá na gymnáziech. Všechno, co znám, znám jen z vlastní vůle, že jsem si našla knihu a přečetla si ji. S matikou to ale  dost dobře nefunguje. Snažím se teď číst učebnici analýzy od Nikolského, moc daleko teda nejsem. Matikář nás učí – ale ne s bičem. Učte se sami, říká. Je to vaše věc.

Nemám žádné vzdělání. Informatiku jsem nikdy neviděla zblízka. Takové ty základoškolské blbosti typu wordu a excelu, to jo, ale programování – nikoliv. Nikde. Protože je ředitelka na hlavu padlá a nemůže sehnat normálního učitele. Měli jsme dva. Jeden z místní vejšky, uměl učit perfektně, ale chodil jednou za čtvrtletí. Ten druhý… je tu furt, ale neumí učit, nikdy dříve to nedělal. Není to jeho vina. Chudák chlap musel slíbit manželce, že bude trpět bandu tupých děcek každou sobotu, jen aby její nadřízená byla v klidu. Má i normální práci. Tohle dělá z přinucení.

Z druhé strany, v osmičce jsme měli strašlivou biologii, kde jsme se doslova (opravdu doslova!) učili učebnici nazpaměť. Ještě rok po tom jsem si pamatovala názvy tuctů bílkovin a enzymů různě po těle. Teď se mi to vykouřilo z hlavy úplně, nezanechav stopy. Co z toho mám? Nic.

Ale například úlohy z geometrie nelze řešit, když neznáte základní teorémy. Doteď si pamatuju, že když mě nikdo neučil dělat průniky ploch a různých těles, dělala jsem je, jak se říká, přes grafický čip: představivostí. Stejně tak většinu úloh na stereometrii, bez základních pojmu, jen viděním. Prostě jsem přišla, když to děcka už uměla, a řekli mi: dělej. To, že existuje algorytmus, se zjistilo až potom. Doteď se divím, jak se mi mozek nezlomil. Teď už by to asi nezvládl. Zlenovatěla jsem.

Ergo kladívko, neznám vůbec nic, má paměť je prostá faktů, ale furt se mi povede z toho nějak vykroutit. Vlastně se se mnou nedá vůbec bavit – jsem naprostý nevzdělanec. Nečetla jsem tamto, neznám klasickou literaturu, neviděla jsem tamty a ony černobílé filmy… Je to snad tak nutné?

P.S. Dočetl se Blindsight. Je to fakt úžasná kniha! Mít tak papírovou verzi, vnutím ji DD, aby věděla, že za tím mým „člověk není dokonalý, není to vrchol evoluce, celý jeho svět je jen lež a výpomůcky“ nestojí jen holá fantazie, ale i neurofyziologie. A že háplusáctví není nenutná blbost. I kdyby se mu nepovedlo nic s námi provést, protože jsme nenapravitelní, aspoň se pokusilo pochopit pravdu.

Před chvílí jsem to zkusila přeložit. Nešlo. Příliš kostrbaté… Pochází z písně jménem Jaro od jistého Pátka, zpívaly ji holky s kytarou na táboře.

Představte si – rozhovor dvou stínů, stojících na střeše proti zářivému nebi. Za nimi – antény a budky. Pod nimi – černá hlubina.

Kdo jsi?
Nikdo, ale jsem tu navždy.

Kde jsi?
Nikde a jdu do prázdna.

Rozjiřený smutek věčnosti, lehkost letu. Závrať hvězd.

Je jasné, že jelikož je Bůh vševědoucí, jeho záměry jsou nevyzpytatelné.

(A většinou vedou k něčemu dobrému. Nebo k něčemu zlému, ale to zlé pak jednou vyústí v dobré. Nebo k něčemu zlému, co vyústí ve zlé, co vyústí v dobré… a tak dále.  Ale odbočili jsme.)

Jelikož jsou záměry nevyzpytatelné a priori, kroky, vedoucí k oněm záměrům, se nám budou jevit jako náhodné. Protože záměry jsou kdesi daleko v absolutním transcedentním nekonečnu, tak vysoko, že tam (taky a priori!) nedosáhneme.

A totiž nejde zjistit, zda ty záměry vůbec existují.

A proto věta „moudrý a vševědoucí Bůh je“ je ekvivalentní větě „Bůh není“. Jako je ekvivalentní „sférický povrch s nekonečným poloměrem“ a prostě „plocha“. Stejně tak je to samé „úhel 180 stupňů“ a „přímka“.

Tady si vzpomeneme na Occamovu břitvičku. „Za každým rohem je upír-zombie-vlkodlak-jednorožec, ale nikdy ho neuvidíte, stejně jako nikdy nebudete pozorovat nepřímé důkazy jeho existence“ je to samé jako „za rohem nic není“. Dle principu břitvy si vybereme to druhé, protože to první je příliš složité. Ale dokázat, že tam nikdy nic není, nejde. Totiž první je stejně pravdivé jako druhé. Jen volíme méně komplikované.

Takže mám dojem, že všechny ty spory o existenci vyšších sil nemají smysl. Hlavně vzhledem k tomu, že většina náboženství učí tak či onak se vyrovnávat  se životem. Vyšší nevyzpytatelné mocnosti jsou ilustrací náhody ve fyzickém světě. Takové to „dneska mám/nemám štěstí“ je například ilustrací fluktuace. A když se vše vrátí do normálu nebo půjde do opačného extrému, tak „fortuna se mi usmála/odvrátila se ode mne“. Proč, ví jen ona sama, že.

Hlavní podstata všech vír je ve funkční životní filozofii. Tak muslimové nejí vepřové, protože se prasata v době, kdy se ono náboženství zrodilo, toulala kdekoliv a žrala cokoliv od zeleniny po mrtvoly. Po tom všem jejich maso asi nebude dvakrát zdravé…

Nedávno se stahovala Píseň o šílené Marušce, takže mám dobrou náladu, jelikož ji poslouchám.

Ještě něco. Neříkala jsem vám, že mám supr tričko:) Červené, s nápisem na zádech:

And God said
[Maxwellovy rovnice]
And there was light.

Dobrý, ne?:))

P.S. Franta je mokrej. Vycákal se ve vaničce a teď schne nahoře na bidýlku.

Podle tamtěch měřítek – normální člověk. Podívejte, mé podivnosti nejsou zas tak šílené, když si to vezmete. Snést se dají. Ale tady mě mají za méněcenného jedince, DD a ostatní „života znalí“. V ČR byl kult podprsenek. Tady kult životaznalosti. Což je vlastně to samé.

Ne, nemám přátele, kterým by se dalo věřit. U každého musím filtrovat to, co chci říct. I u rodiny. Tady vidíte – na všechno jste vždycky sami a sami nesete odpovědnost za to, co se děje. Vy fungujete a proto vše kolem vás klape. Když ne – nikdo vás nezachrání.

Vrátili jsme se do šerého světa lži.

Ministerstvo vzdělání, jinak řečeno Hlavní Rybník pro žáby, se zase projevilo nesmyslným prohlášením, takže možná budu muset dělat zkoušky z informatiky, která se u nás vůbec neučí a ani neučila dřív, a kterou tudíž vůbec neumím a neznám.

Aby bylo jasno, žába je v mý terminologii taková malá ženská s krátkým krčkem, ostrým hlasem a absencí mysli v očích – nejodpornější a nejklasičtější typ účetnice nebo učitelky. Pro spravedlnost – existují i žabáci. Je jich ale podstatněji míň a většinou na vyšších hodnostech (nebo vojenských). Dělají přesně to, co jim řeknou, ne pro práci, nýbrž pro mystický strach před nadřízeným, který je jak Otcem, tak Synem a Svatým duchem. Většinou se dají podplatit, nebo nedají, ale to je už ten horší typ, protože stejně jak neberou úplatky, tak nepracují. Jejich práce je čistě demonstrativní: něco furt říkají (hlavně populární slova „inovace“ a „nejnovější technologie“, což prakticky znamená koupi jediného počítače do úřadu) a přitom dělají houby. A ještě něco – jejich typickým znakem (hlavně u žab, žabáci jsou skromnější) je stěžování si: „za to já neodpovídám, bolí mě noha, mám deset dětí, to po mě nemůžete chtít!!“ nebo posílání do prdele toho, kdo není spokojen s jejich službami a snaží se něco namítnout. Přičemž velmi hlasitě a často sprostě. Ano, na pracovním místě.

Je to typicky ruský jev, v ČR se s ním těžko setkáte, jelikož jejím občanům jsou odmalička vštěpovány pravidla slušného chování, o kterých klasická žába nikdy nic neslyšela.

Učitelky jsou vůbec specifické. Myslí si, že děti – a to i osmnáctileté – jsou jejich otroky. A dovolují si na ně řvát přímo o hodině. OK, náš matikář řve, ale pak se většinou omluví. Co víc, úplně stejně by řval i na dospělé. Učitelky ne. Ony mají špatnou náladu a vybíjí si ji na dětech. Spravedlivě, nespravedlivě – ony „za nic nemůžou, mají deset dětí, bolí je noha, to mi řekli teprve včera!!!“ A já je třeba nemám nervy každý den poslouchat, a co víc, cítit se provinile, že je bolí noha. Mě třeba z jejich vřískotu bolí hlava. Zase, v Čechách se s nimi jen těžko setkáte, a když ano, tak v lehčích verzích, neultrazvukových.

To je důvod, proč nesnáším školu. Životaznalé děti a hysterické učitelky. Hysterické učitelky a matikář a životaznalé sousedky, co už ví, za koho se budou vdávat. Do protonu s nima. Do protonu se vším. Je to můj život. A já najdu světlo.