Snad poprvé používám okénko pro r.p.:)
Štvou mě ruští háplusáci. No dobrá, čeští skoro neexistujou, ale to neznamená, že jejich kolegové z RTH mají právo se chovat jakkoliv arogantně. Jo, něco dělají. Jo, dělají to správně. Jo, jsou na svém místě. Ale já prostě nemůžu vystát tu aroganci, o které jsem psala v Homosapientech, tu otevřenost, se kterou jsou schopni lidi poslat do prdele…
No dobrá, týká se to jenom jednoho člověka. Je ale jedním ze zakladatelů a je to ten, kdo jezdí na veškeré mezinárodní konference, aby nakopal zadky svým evropským kolegům, kteří nejspíš spí v hibernaci, according to their activity. Jo, je k tomu potřeba bezkompromisní charakter. Ale stejně mě ten chlap vyloženě štve. Kdyby se aspoň snažil o slušnost…

P.S. O osudech háplusáckého hnutí: zvláštní, že v Rusku počátečně ryze akademický transhumanismus zmutoval tak, že se k němu hlásí převážně “ne-intelektuálové” (až na několik výjimek), takoví ti lidé, co najednou usoudili, že chlastat po barech a běhat za babama asi není ten nejlepší smysl života. Řečeno jednodušeji, vědců a ajťanů je tam sakra málo. V USA a i v ČR však tvoří většinu háplusáků. Neznamená to však, že tu nejsou it-intelektuálové, ba naopak: například celá redakce Computerry (teď už bohužel nevychází papírově) a blogů okolo. Velký kus LJ. Blogspot. Procentně je jich daleko víc, než v ČR, avšak téměř nikdo se nehlásí k TH (třebaže ten pojem znají). Možná kvůli politice RTH, protonví. Vlastně nejspíš kvůli ní, ta organizace je nějaká… uzavřená a jakoby byrokratická (i když to těžko), příliš elitární, nasertivní a radikální (to poslední snad proto, že jí nikdo neposlouchá). Zkrátka neumějí lidi nenápadně agitovat a dělat si people-friendly reklamu,  narozdíl od různých zeleňoučkých ekohnutí. I stránky si nemohou zařídit pořádné, i když v google.groups se jim jeden chlap snažil nabídnout služby profesionálního webdesignera.

A “obyčejní”, dalecí od futurologie lidé, si prostě přečetli knížky jistého Nikitina, jejichž sociální cena je obrovská (propaganda nechlastání-nekouření-neběhánízasukněma), avšak literární téměř nulová (polovinu Transčlověka jsem prozvracela, skoro fyzicky. To se prostě nedá číst. Stejně jako se nedá dívat na drahé hollywoodské sy-fi typu Transformers). Zato “intelektuálové”, kdyby se jim tamto literaturno dostalo do rukou, zdrhali až by jim za patama hořelo. I já, obyčejný malý člověk, bych si třikrát rozmyslela, zda se mám pohybovat mezi fanoušky této “literatury”…

Představte si velkou nádrž, plnou trepek (toť organismy, jednobuněčné). Hodíte jim tam jídlo, promíchané s železným práškem. Všechno sežerou, i ten prášek. Vezmete velký elektromagnet a začnete trepky táhnout tu sem, tu tam, jak se vám zlíbí.

Pan L říká, že se tímto způsobem, pokud se velmi dlouho snažíte, dá vytvořit počítač.

Pan P obviňuje L v idiotismu a praví, že tento systém je tak nepředvídatelný, že se rovnou můžete postavit pět metrů od nádrže, bez magnetu, tlesknout do dlaní, zazpívat písničku a pozorovat, co na to trepky. Samozřejmě, že nic. “Východ” nebude záviset na “vchodu” žádným způsobem, totiž z trepek nevyrobíte strukturu, jako celek reagující na informaci.

NN má dojem, že spor těch dvou vyřeší jediná otázka: škube sebou trepka, když ji to začíná někam táhnout? Nebo je jí všechno jedno, hlavně aby bylo jídlo?

Nemohu nic zapomenout, prostě proto, že paměť a analýza je mou identitou. Snad ani nemám tu schopnost držet se nějaké myšlenky, idei po celý život… kromě jediné: vědomí, ne osobnost, má největší cenu. Můžou vám vymazat osobnost, ale vědomí zůstane konstantní – pokud axiomaticky připustíme, že je konstantní i obvykle; nepochybujete přece, že ten, kdo včera hleděl na svět vašima očima, jste byli vy.

My mrháme vědomím – největší záhadou vesmíru – přes smrt a nemoc těla, biologickou diktaturu, prosazovanou pro osobnost. Vědomí, které nepřináší užitek společnosti kvůli své osobnosti, strádájí. Společnost, stejně jako osobnost, je objektivní složitá struktura, a totiž jejich vzájemné vztahy jsou oprávněny, jelikož stojí na stejné úrovni. Ale vědomí je jediné, nedělitelné, avšak násobitelné. Tečka, nikoli složitý obrazec. Emergentní nebo kvantová singularita… kdoví. Ale každopádně, nestojí na stejné příčce se sociem. Což znamená, že se od něj má odprostit – jako od dalšího omezení.

Jeden hlod jedné marysue:))

Co myslíte, řekl někdy někdo něco podobného? Schválně jsem vypustila háplusáckou propagandu o strašlivosti smrti jako jevu (“Každý rok umírají milióny lidí. A každý z těch lidí jste vy. Ekvivalence vnitřních zraků – nezapomínejte.”). Těch, co o tom mluví, znám dost.

Z druhé strany, o vědomí ve smyslu, použitém v pseudocitátu, se taky občas rozpravuje. Například Chalmersův těžký problém:

Jak vůbec může fyzické (chemické, biologické) dění v mozku vést k mému subjektivnímu prožitku?

Mimochodem, pokud jste nikdy nečetli “Přirozené a umělé myšlení jako filozofický problém” od I.M.Havla, vřele doporučuju. Třetí díl Umělé inteligence, příběhu na pokračování od AV ČR:)

http://misantrop.ru/2009/08/metod-0060-mumba-yumba/

Poslední dobou se tu popisují jakési fantastické a naprosto netriviální metody zničení lidstva. Tentokrát pochopíte, že lidstvo může být vymýceno v nejbližší budoucnosti. V žádném případě do toho nejsou zapleteny ani jaderné, ani chemické, ani jakékoliv jiné nudné zbraně. Není to dokonce ani podnik nějakého maniaka nebo konspirační teorie.

Tentokrát svět zničí jediná sirka. Rychle a účinně.

Budeme potřebovat:

• vosk
• kámen
• kus špagátu nebo suchou větvičku
• kus zelené rostliny
• vodu v kyblíku
• barvy (tempery) nebo permanentní fixu

Inu, když to všechno máme, můžeme začít.

Vosk je nutno rozměkčit. Kámen, špagát a rostlinku pak tímto voskem obalíte a zplácáte z toho všeho kouli. Kousek špagátu (nebo větvičky) musí trčet zvenku, naprosto suchý.

Musí se vám povést planetoidní kulička, která není ničím jiným, než panenkou vúdú. Pro Zemi.

Aby vaše panenka fungovala tak, jak má, musíte v procesu její tvorby myslet na předlohu. Čím více se jí bude podobat, tím líp: proto si zavzpomínejte na látku z hodin zeměpisu, a pokud to nepůjde, použijte Google Earth a namalujte na kouli obrysy světadílů a oceánů. Nezapomeňte na polární čepičky.

Pokud jste všechno provedli pečlivě, dejte tento malý zázrak do kyblíku a chvíli přemýšlejte nad tím, jak ho zničíte.  Můžete ho vyhodit z okna třináctého patra, vhodit do řeky, kopnout na silnici nebo pod projíždějící tramvaj, ponořit do kyseliny nebo prostě uvařit v onom kyblíku.

Podle mě je ale nejlepší a nejelegantnější, když jednoduše podpálíte špagátek. Pozorujte, jak se Země pomalu rozpouští… A protože jste tam dali čerstvou (nevyschlou) rostlinu, ohníček bude tiše popraskávat – to navždy mizí jednotlivé národy…

Geniální:D Co vy na to?

Do protonu s lidma. Nedá se jim věřit. Je zvlášťe odporné, když se vám vysměje do tváře ten, komu jste věřili, a přitom víte, že to není proto, že je zlý, ale proto, že je hloupý, naivní a děcky egocentrický. Takže vlastně mu nic nezazlíváte, ale nemůžete se s ním normálně bavit, jelikož on něco zazlívá vám. Přičemž se ani neví pořádně, co.

Hloupí, malí lidičkové… kdy se naučí žít normálně? Beze lži a sociálních socialit. Bez uražené ješitnosti. Tady jsou všichni ješitní. Jako Čechům se někdy připisuje neustálé lhaní, tak Rusům se dá připsat ješitnost. Není to pravidlem – ne každý Čech lže denně – ale je to celkem výrazná vlastnost průměrného občana.

Každý si myslí, že svět leží u jeho nohou (což se týče i prodavaček v supermarketu), a tak se podle toho chová. Tedy, ne každý, ale asi dvě třetiny lidí. Ostatní jsou buď hadry, nebo normální. Mimochodem, příznačné je, že egocentrismem jsou více postižené ženy – stejně tak v Čechách jsou více prolhané právě ony. Chlapi a kluci jsou v obojích zemích zhruba normální (pokud nejsou obzvláště zabednění). Nevím, čím to je. Možná proto, že jsou holky statisticky sociálnější. Říkám “statisticky” a ne “od přírody”, jelikož podle sebe vím, že mezi nimi jsou i zarytí introverti a lidofobové, kteří akorát sedí za kompem a jejich slovní maximum je 100 words per day, přičemž většina z těch slov je sprostá nebo zašifrovaná sprostá…

Doprotonu. Všichni mě štvou. Zabít, vykuchat, vykostit…

Někdo se pokouší o můj klid.

Dneska jdu do školy, přemýšlím o tom, jaká je to tma v osm ráno, že ještě svítí pouliční lampy a nekoukám na cestu. V noci byla zima. Na chodníku byla louže. Louže se proměnila na bruslák. Výsledek – naražený palec, koleno a málem ksicht, jelikož tam byl ještě vmrzlý pěkně kulaťoučký šutr.

No dobrá, přežili jsme. Na hodinu se doběhlo chvíli po zvonění, přičemž se nepřetržitě trousilo “Avruk! Avruk!! Avruk!!!” (nadávky pozpátku zní stylově a méně sprostě. Ozkoušeno Bajkami robotů, kde dané slovo právě v tomto provedení bylo použito jedním hrdinou chvíli před srážkou s meteoritem (či něčím podobným, každopádně to hezké nebylo a nemám chuť si danou situaci teď ověřovat) a bylo vydáváno za bojový pokřik nějakého národa). Mám dojem, že si konečně oddechnu. Houby! Anochin rozdává maturitoidní písemky. Jelikož se včera žral phoenibut, prášek na uklidnění pro kosmonauty, řvát jsem nezačala.

Po pěti minutách mě začalo strašně bolet břicho. Bojový pokřik robotů byl mnohokrát opakován šeptem.

Napsalo se co se dalo a většina toho, co se nedalo, opsalo. Tedy ten jeden příklad, který jsem stejně nakonec přepočítávala.

V omámeném rozpoložení se dostavilo na dějepis. Jako jediná dioda jsem udělala domácí úkol, takže jsem si celou první hodinu, když ho dodělávali ostatní, četla bashorg a následovně i Majakovského na literaturu. Přičemž se dojídala svačina, nestihnutá nastrkat do ústního otvoru během přestávky. DD začala prudit, že je to prý neslušné, že prej se to nemá. Mimochodem, DD si poslední dobou nějak oblíbila moralizování. Začíná mě srát. Fakt silně. Asi ji oavrukuju. Já taky nemoralizuju ohledně jejího (asi vrozeného) intelektuálního šovinismu a mínění, že když si s Lubou založíme skupinu na vk.ru “Roboti vedou, vymýtit lidstvo!!!”, myslíme to smrtelně vážně. Btw, pokud s tím neskončí, tak to asi vážně myslet fakt začnu. Ona totiž vůbec nemá smysl pro absurd a mezilidské vztahy bere jako velkou politiku. Takže nemá pochopení pro freaky, kteří se servítkami-švitořením-okousáváním nezajímavých, ale společenských, témat neobtěžují…

Mimochodem, učitelce narychlo snědený chleba nevadil. Nejspíš si ho ani nevšimla.

Jedem dál. Ivan o přestávce mě vynutil jít s ním do knihovny pro básně, už jsme tam, když se najednou otočí a zdrhne. Což, půjčuju to za něj a zapisuju do jeho kartičky (knihovnice se tváří VELMI divně), načež Ivan vletí do dveří a mává Blokem, kterého zapomněl dříve vrátit a teď pro něj skočil do třídy…

O literatuře mě chytla ilustračná a nakreslila jsem celkem obstojný portrét Neuromancera.

Matikář nás na semináři držel do třech hodin, s výskáním a hádáním se s DD u jedné olympiádní úlohy. Na konec, když všichni už chtěli domů, si umanul dokázat nerovnici mezi geometrickým a aritmetickým průměrem pro tři a čtyři členy. Dokázal to. Šlo se domů.

Doma vypli proud. Už se smrákalo a tak se po schodech tápalo. Největší záhul však přišel, když jsem musela trefit klíčem do dírky… Nakonec se vlezlo domů, kde byly jen tři sirky a baterka na čtení (dává se na ucho). Představte si scénku: na stole v úplné tmě dvě svíce a mezi nima netbook s logem WinXP na obrazovce…

Polévka se jedla s baterkou za uchem. Díky bohu, že máme nemoderní plynový sporák. Jinak by jídlo nebylo…

Ostatní část dne, jak vidíte, zarytě trucuju a z principu nepracuju. Neb mi informatika (sobota) a zkušební maturita z fyziky (neděle) sežrala veškerý víkend. Doprotonu. Já se chci vyspat.

Celkem nedávno jsem četla Transmetropolitan . Pro citlivé to rozhodně není… avšak když máte chuť někomu nakopat zadek, polít ho benzínem a podpálit, je to právě ono. Hlavní hrdina je odpornej cynickej hajzl, ale narozdíl od všech ostatních nelže, ba co víc, “bojuje za pravdu”. A má fakt dobrý smysl pro humor.

Naprosto absurdní futuristický svět, trojoké kočky, vousaté politoložky, čirá nenávist, smrt, krev, drogy. Zfetovanej syntezátor. Dětské porno pořady. Každý den – sto nových nesmyslných církví. Korupce. Moře špíny. A vám dochází, že to vše se zas tak neliší od našeho krásného dnešního světa, snad jen technickými detaily.

Zajímavé, že v komiksu je realizováno hodně typicky háplusáckých nápadů (settleretika, kryonika, genetické inženýrství), avšak lidem se od toho o moc líp nežije. Což znamená, že dokud jsme takový svině, žádný technický pokrok nás nezachrání…

You have met your match.
No one can defeat me.
HA HA HA HA!!!

(Spor: 1up), kdyby to někoho zajímalo:)

Je pět odpoledne a je tma jak v pytli. V zimě se tu začíná smrákat už kolem dvou… Slunce nebylo vidět už týden.

Dneska jsme psali zkusnou maturitu. Nestihla jsem dvě úlohy (a v těch ostatních nadělala chyb, muhaha), u poslední z nich vím, jak se řeší, ale ze všeobecné vynervovanosti/ospalosti jsem to pomotala a začala hledat odmocninu z 18661 X) A přitom se tam mělo… no nic. Zkrátka ještě jedno potvrzení, jaká že to jsem dioda.

Btw, taky chápu, že se chovám jak dioda a bavím tím všechny okolo, popřípadě seru, ale nějak je mi to jedno. Protože po 17 letech se to už těžko odnaučuje%) Takže se s tím budete muset vyrovnat…

Koukala jsem se na DD, jak píše řešení načisto. Kua, obdivuju lidi, co umí psát, počítat, dělat si zápisky úhledně. To jsem nikdy nedokázala. Ty zápisky, kde jsem se pro změnu snažila, přese všechno nesly známky roztěkanosti. To asi bude písmem. I sama po sobě většinu slov hádám X) /pozn. do notýsku: grafologům apod. uhejbat z cesty za kilometr/ Holt kompoidní generace… I slohovky nejdřív píšu ve wordu (vlastně v oo writeru, kde není instalován opravovač hrubek, abyste si nemysleli).

Jak to zakončit… zkrátka, mějte se tu dobře. Dnes večer jedeme na jeden den do Petrohradu. KFC a Palác knih. Hezké.

Prostě si to pusťte O____o

Větší video, než jaké se sem vejde. V ideálu by se mělo koukat v hq, na celou obrazovku.

Zítra je poslední den prázdnin. Tedy, karantény. A hned ve středu písemka z matiky… ale příklady, si říkám, budu řešit až zítra, jelikož teď se mi vůbec nechce. V pátek bude olympiáda, v sobotu jsme v Petrohradě, v neděli je ta odpornost se… zkusnými zkouškami:D A to v to samé ráno, kdy jsme cca v 6 jakože přikodrncali vlakem. Tak nevím, jak to přežiju…

Mám takový dojem, že jsem se rozhádala se všemi lidmi kolem sebe. Bella se mnou asi nemluví (nezazlívám jí to, vzhledem k tomu, jaké jsem to odporné namyšlené pako), DD si nejspíš myslí, že jsem idiot, a i předešlý příspěvek mi kapánek moc ubral na reputaci… Ale co. Už to nenapravím. Nebo jo? Každopádně se všem omlouvám.

Zkuste se podívat sem. Celkem hezky to ilustruje rozdíl v velikosti různých věciček, primárně buněk a mikroorganismů.

A tady jsou dvě videa, lekce lidiček z TED: Nick Bostrom hezky líčí hlavní problémy lidstva – ne ty, co jsou ostře akutní právě teď, nýbrž ty, které se musí vyřešit, jelikož byly akutní vždycky. David Deutsch zas přemýšlí o našem místě ve vesmíru… Všechno je anglicky, ale já ve vás věřím:)