Posts Tagged ‘literaturno’

Nesmyslně lozím po netu jen tak pro zábavu a tu mě najednou napadne, že vlasně jen těžko objevím fanarty svých oblíbených postav. Trurl není nikde proto, že Kyberiáda nemá zas tak velkou popularitu (zato Futurama, ve mnoha ohledech velmi podobná, až příliš), Wintermute zas kvůli tomu, že jaksi není co zobrazovat (i když se někteří [...]


Zmíněnou v nadpisu knížku už nějakou dobu čtu na mobilu a nemohu se odtrhnout… pokud vím, tak je to první steampunk vůbec. Přičemž sakra stylový, realistický, historicky propracovaný.
Česky asi bude Mašina zázraků, autoři William Gibson (např. Neuromancer) a Bruce Sterling (Schismatrix). Ti dva jsou sami o sobě dost krutí, dohromady pak jim není rovných (v tomto [...]


Dočetlo se. Úžasné… Ten konec mi byl jasný, podvědomě, tak, že to slovy nevysvětlím… Až na hranici, na začátek světa dojdou jen ti nejbláznivější. Nic nemá smysl v té syté, zažrané společnosti, co se ve městě nakonec vyvinula, od hloupého diktátu pravidel Experimentu přes stejně krvavě-nesmyslnou revoluci. Nikdy nemělo. Lidi jsou svině. Já jsem svině. [...]


Bolí mě v krku. Už pár dní. V pátek a v sobotu jsem na školu kašlala kvůli teplotě (ještě abych v takovýmto stavu psala matikářskou písemku, haha), teď už nemůžu. Plánovala jsem dneska jet k Šerému medikovi (nové přízvísko N.) s hdd a vyhodit jí na komp celého DW, ale odpadlo to, jelikož bez pastilek [...]


Ticho zimy. Bílá spoušť -
sněhem ochrnutý prostor.
V topologických vírech
tance jinovatky, sněhu,
fraktálního kontinua -
hlubina.
Neoblomná
Pravdivá.
Já jdu. Jdu dál – tak nesnadné,
snad nenarazím na hranici – konec,
omezení kompilace,
nemožnou, kosou realitu.
Byl jsem. Stopy zameteny.
Schovány ve věčnosti,
zasypány tekutým ledem,
co po křivých labyrintech
padá k zemi – spojnice
mraků a sněhu.
Tichý večer – vánice,
mrtvé město – Vánoce,
neon řeže zrak.
A konečná pravda
nevydává zvuku.


Dneska jsem vstala s tím, že chci spát dál. Akorát už bylo pomalu odpoledne, tak mi to přišlo sprostý:Р Lezly na mě sny dosti jasně inspirované Transčlověkem, jednou knížečkou, ze které jsem zpočátku málem zvracela, ale potom, po polovině, se perverzní hlavní hrdina prudce změnil na celkem normálního člověka. Paradoxní je, že to bylo tehdy, [...]


Dech svobody

13kvě09

Nějak jsem zase vlezla do Pohraničí. Už druhou noc vymýšlím a nemohu usnout, přičemž spíš takové depresivity – němí dělníci Mostu, dalšího z tisíce, který za několik týdnů stejně spadne… díra ve Zdi, dělníci se zavázanýma očima, nosí sklovitou hmotu v rezavých kýblech, kapky, co padají, se roztříští a promění v ostré kousky, jež se smísí [...]